Bůh odstraňuje lidi z tvého života

Bůh odstraňuje lidi z tvého života jen proto, že slyšel to, co ty jsi neslyšel… 

Tento výrok mě dovedl k hlubokému zamyšlení, protože – asi jako mnoho lidí v této zajímavé době – si i já sahám hluboko do sebe. Tak jsem se dostala do situace, o které by se mi před lety ani nesnilo. Jakmile si myslíme, že už máme něco jistého, že jsme něco dokázali, velmi brzo můžeme být vyvedeni z omylu.  

Zjistila jsem, že kdybychom vnímali rady svého těla a poslouchali lépe intuici, tak bychom velice rychle věděli, že se blíží nějaký problém. A možná dokonce dřív, než se objeví ve skutečnosti. Často odmítáme věřit, že bychom mohli něco „cítit“ tak dokonale, že by to byla pravda, a tak mozek raději vymyslí racionální řešení a my se pak dostáváme do kola, ze kterého není snadné vystoupit. Vymýšlíme řešení, omluvy, ústupky, ale naše duše trpí. 

A přitom je to tak, že nezáleží na tom, co druhý člověk říká, ale co vyzařuje. Srdce se nedá oklamat. A tak se na to podívám trochu humorně, i když do smíchu mi moc není…

Jak se říká: pokud chceš rozesmát boha, řekni mu své plány.

Jo, tak ty sis myslela, že už budeš pořád jenom šťastná? Tak tos mě, děvče, pobavila!

Proč ne? Vždyť už jsem ve svém životě udělala tolik změn!

Ano? Tak se ještě podíváme na tvého partnera. Proč bychom se trochu nepobavili, že? Jak vám to funguje?

Skvěle!

Vážně? Vždyť jste spolu takových let.

No právě, už se známe a můžeme se na sebe spolehnout.

Ale nepovídej! Kam jste se posunuli? O čem si povídáte? Co vás spojuje? Zajímá ho, co děláš? Jak se cítíš, co se ti dnes povedlo? Jaký jsi měla den? Nebo jen vypráví o sobě a ptá se, co bude k jídlu?

Respektuji jeho cestu a vývoj. Vážím si ho, je na něj spolehnutí, a navíc by mě nikdy neopustil, není důvod něco řešit. 

Hmmm… Proč teda už nějakou dobu nevydržíš v jeho blízkosti? Proč se ti nedívá do očí? Proč už ti nedá pusu do vlasů, když prochází kolem tebe? Kdy ti naposledy řekl, že tě má rád? Proč tě naopak bolí žaludek, když je ve tvé blízkosti? Nemělo by to být jinak? Otevři oči. Měla bys to řešit.

Jasně, ale kdyby měl problém, řekl by mi to.

A tak začínáme mluvit a mluvit na témata, která muži často nedávají. Jsi šťastný? Co chceš od života? A jak do toho zapadám já? Je někdo, s kým chceš být raději? Máš někoho? Kde je problém? 

Po častých rozhovorech s manželem je mi čím dál hůř. Cítím, že neříká pravdu! Moje intuice radí dobře. A když mu to řeknu, oponuje slovy: No jasně, tak mi to dokaž! Ty tvoje pocity! Co ti říká ten tvůj vesmír? A pozor: něco se změnilo! Člověk, který mě doposud podporoval, je najednou v opozici. Už nevidím svého partnera, ale přede mnou sedí nepřítel. Stále si to odmítám připustit. Kdy se to stalo? Sleduju, co mi říká moje tělo, a vůbec se mi to nelíbí. Kam se poděl ten můj chlap, kterého jsem si tolik vážila? Mozek se ho snaží omlouvat, má toho hodně v práci. Sama tomu nevěříš. V průběhu noci se v ložnici probudím, často ve 3.33, a mám stísněné pocity v celém těle, že musím jít spát jinam. Nevydržím vedle něho ani ležet. Křeče v břiše, tíseň na hrudi. Často mě bolí dýchat. Aha, tak mám v ložnici asi nějaké patogenní zóny, opět vymyslel mozek. Tak provedeme očistu prostoru a bude zase fajn. Nebylo!

Tak už si to konečně přiznej, má jinou. Ale proč by to neřekl? Vždyť jsme si slíbili, že k sobě budeme upřímní? Pokládám mu přímou otázku a odpověď mi vrazí pomyslnou dýku do srdce. Z jeho úst vychází slovo: nemám, ale pohled uhýbá a můj žaludek i srdce mají jasno. Okamžitě propukám v pláč, nedokážu udržet emoce na uzdě. Alespoň se tělo pročistí, když už nic jiného. Jsem naivka, věřila jsem, že by se mi svěřil! Copak už vymřeli charakterní chlapi? Je to snad dnešní povrchní dobou? 

Tak i ty nakonec budeš po dvaceti letech řešit rozvod? Až později jsem si spojila, že právě v té době, kdy vznikl nějaký cit k jeho nadřízené, moje tělo nebylo schopné setrvat v jeho blízkosti. Zblbnul tak, že jí začal skládat básně, kupovat kytky se srdíčkem, zvát ji na obědy, večeře… Proto koukal doma často do blba. Proto jsem nemohla v ložnici vydržet a přestal mi vonět. Moje tělo už vědělo, že něco není v pořádku, dřív než já.

Kamarád mi chtěl pomoct, a tak říká: Chlapi jsou h….., ale neblbni, nevěra přece není důvod k rozvodu, to dneska dělá každý. Vždyť se vlastně stará, chodí domů na noc, platí bydlení, tak co bys chtěla?

Hezký vztah i po letech, lásku a mít někoho, s kým se mohu podělit o radosti a těšit se na něj. Neblbni, sex mezi rodinnými příslušníky je dokonce trestný! Alespoň mě pobavil. 

Po několika nesnesitelných měsících, kdy jsem neměla pro své podezření důkaz, jsem udělala něco, na co nejsem pyšná, ale psycholog to označil za nezbytný a logický krok. Musíte mít jasno, žít v nejistotě se nedá. Náhoda mi pomohla a já našla v autě zamilovaný dopis. Sice nic moc, mohl se víc snažit, ale v podstatě nebyl pro mě, tak co. Konečně důkaz, docela se mi ulevilo, už mě nebavilo poslouchat, jak nic neudělal. Nejvíc mě vážně trápilo, že bych mu mohla křivdit. Ani si nepřipustí, že něco zkazil. Prý si za to můžu sama, když hledám důkazy. No, není k pomilování? 

Nyní už je jasné, že se naše cesty rozcházejí. Už jsem rezignovala. Dostal sice ultimátum, protože jsem ho asi ještě pořád měla někde uvnitř ráda, ale vybral si. Nedokáže skončit v práci, kde se s ní může vídat, nedokáže jí každý den nevolat, protože by se neměl na co těšit. Zblbnul a já mu musím umožnit žít jeho život. Nejhorší je, že to trvalo přes rok, kdy jsem se stále snažila něco nastavovat jinak. Navíc jsem se dozvěděla, že dotyčná dáma o něj jako o chlapa nestojí a vymlouvá se na to, že má pořád moc práce nebo je unavená a jen ho využívá k práci, ale on je jako zamilovaný tetřev a toká a toká. Taky dobrý způsob, jak ze svých zaměstnanců vytáhnout co nejvyšší výkon. Prý se to dokonce vyučuje na seminářích, jak nastavit jiskření, aby lidé lépe pracovali. V čem to žijeme? 

A nyní je třeba si připustit to nejhorší. Jsi ta druhá! Už o tebe nestojí, tak zvedni hlavu a jdi dál. Je to těžké, když si 20 let budujete domov, a pak zjistíte, že se vše rozpadne jen kvůli tomu, že váš výběr partnera byl špatný. Vlastně ho z jistého pohledu i chápu a rozumím tomu, že chce opět prožívat nějakou počáteční vášeň ve vztahu. Těšení se na toho druhého. 

Nyní se zabývám tím, co bych chtěla já, ale moc mi to nejde. Mozek mi hází klacky pod nohy. Jeden den energie spadnou tak, že mi mozek našeptává: zůstaneš sama, protože už nebudeš schopná nikomu věřit. Co když má pravdu? Jediné, co vím, je, že se nedá žít vedle někoho, kdo přemýšlí o jiné ženě a o vás už nestojí. A pak přijde den, kdy se cítím fantasticky, mám zase neuvěřitelnou sílu, že dokážu naprosto všechno, a naopak vím, že potkám člověka, se kterým bude život radostnější. Je to jako na houpačce. 

Vesmír nám dá důkazy, když si o ně požádáme. Nevěděla jsem kudy kam, a tak jsem si řekla, ať mi můj otec, který už není mezi námi, pošle znamení, co mám dělat, aby to pro mě bylo dobré. Přála jsem si, ať potkám auto se značkou, kde bude jeho datum narození. Jaká myslíte, že je šance potkat ten den auto se značkou 28-11? A objevilo se během pár km! Je to v podstatě stejné, jako když jsem skončila v zaměstnání po 15 letech. Také jsem si myslela, že přicházím o jistoty, a přišel i strach, co bude dál, ale dnes už vím, že to bylo to nejlepší, co mě potkalo, a i když nebylo jednoduché začít podnikat, nevrátila bych jediný den. Nejspíš se mnou má vesmír jiné plány…

Bez znovu-napojení bych to vůbec nezvládala a musím říct, že trochu lituji, že jsem se dostala tak vysoko vibračně. Moje staré já by mu nakopalo zadek nebo donutilo ho vykopat si hrob. 🙂 To byl samozřejmě pokus o vtip…