Výlet

Dnešní ráno bylo přímo ukázkové na to, jak se může změnit mizerně vyhlížející den, když je člověk naladěn na vyšší frekvence. 

Přijeli jsme na záchytné letištní parkoviště a čekali na bus, který nás odveze před halu. Bus přijel a nabručený pán nám otevřel zadní dveře a nechal naložit kufry. Když jsem nastupovala, tak se mě zeptal, z jakého nástupiště letíme.

Hluboce jsem se zamyslela a pak mu povídám, že nevím a musím se podívat. Na to manžel zavtipkoval, ať se mě na nic neptá, že mám na to lidi a vše zařizuje on. Pán se pousmál a okomentoval, že to zná, prý to má s manželkou stejně. Často se to však nevidí, jeho zkušenosti jsou spíše opačné, kdykoliv v Čechách veze na letiště pár, dámy mají v ruce pasy, letenky a své protějšky zasypávají dotazy typu, zda si nezapomněli vzít klíče, kartu… 

Diskuse se proměnila ve vtipné povídání a nakonec se strhla salva smíchu, když přišel další pár a paní ihned nahlásila, ze kterého nástupiště odlétají, a podívala se na manžela s dotazem, zda má u sebe pas. Když jsme dokončili hromadný smích, řekla jsem jí, že právě potvrdila nepsané pravidlo českých žen, a to už se bavil celý autobus. 

To však ještě nebyl konec, řidič přibrzdil a z protijedoucího autobusu k nám naskočil kluk, že si zapomněl v autě pas, a tak se pro něj musí vrátit. Řidič už jen suše pronesl, kdybys nejel s klukem, ale s kočkou, tak by se ti to nestalo. Následovala další dávka smíchu a s tím jsme si vystačili až k letišti. Jak jedna nevinná odpověď může rozesmát tolik lidí…

Prý české ženy mají vše pod kontrolou. Pamatují si datum výročí svatby, data narozenin celé rodiny a organizují veškeré akce. Zamyslela jsem se a logicky jsem došla k závěru, že tedy musím být chlap. 

Návod, Jak si hrát s energiemi si můžete stáhnout zde.