Jak můžeme vylepšit život?

Proč je dobré sledovat energii v těle a své pocity? Jakmile se dostaneme do fáze, kdy vidíme souvislosti, nepotřebujeme prožívat strach, protože máme ověřeno, že vše se děje k našemu prospěchu. Někdy to nevidíme hned, ale čím vyšší máme vibrace, tím snadněji to jde. Čím více řešíme vše s porozuměním a láskou, tím méně problémů máme. A hlavně už se o tom nemusíme přesvědčovat, protože to ze zkušeností vidíme.

Příklad: Jela jsem za dcerou a najela jsem do díry, kterou jsem přehlédla, a protrhla jsem pneumatiku. Byla jsem roztěkaná a nevěnovala jsem se řízení. Nesledovala jsem, jak se moje tělo cítí, ale přemýšlela jsem o tom, kdy a kde mám být. Na první pohled to vypadá jako smůla. Máte výdaje a potřebujete řešit výměnu přes pohotovost, protože v neděli vám to nikdo nevymění. Řekla jsem si: „No, pro něco se to stalo.“ Když se k tomu postavíte s klidem, vyřešíte to, ale rozhodně vás to nevykolejí. Dozvíte se, že na pneumatice byla nějaká divná boule, která by mohla časem způsobit větší škodu na dálnici. I kdyby to tak nebylo, udržíte si tím vyšší vibraci a vaše tělo vám poděkuje, protože neprožívá naštvání, stres nebo pocit ublíženosti kvůli smůle.

Líbí se mi přirovnání, jak žena vypráví druhé ženě: „Můj manžel je hlupák, syn je po něm a lenoch. Matka je nemocná a musím se o ni starat.“ Nad tou ženou stojí anděl a všechno zapisuje. Když to má sepsané, podiví se: „Proč ta žena má taková přání? No nevadí, splním ti to…“

Tím, že sledujeme, jak se cítíme a co naše podvědomí vysílá, jsme schopni to změnit, když se tak rozhodneme. Vibrace lze nastavit buď energeticky, nebo myšlením, nejlépe obojím. Jakmile si začneme všímat, jak ostatní podléhají těmto banalitám a víme, že my to tak nechceme, můžeme si různými technikami zvednout vibraci a náš život se tím zcela změní.

Nyní v kurzu probíráme, jak si můžeme ovlivňovat život svým myšlením, a součástí toho je nastavení přání na den, abychom si ověřili, že to opravdu funguje. Jedno vtipně splněné přání mi napsala paní Magda: „Taky jsem zažila žert. Přála jsem si potkat svého psychologa, který odešel do důchodu. Jmenuje se Vladimír Dvořáček. Den nato jsem seděla v čajovně, přišel mladý muž, objednal si čaj a začal telefonovat. Nešlo to neslyšet. ‚Dobrý den, tady Vladimír Dvořáček…‘ povídal. Takže jsem potkala Vladimíra Dvořáčka, kterého vůbec neznám, ale splnilo se mi přání? 🙂