Paní Eva mi dovolila zveřejnit její zkušenosti s 21denní výzvou, která následuje po zakoupení e-booku 7 kroků ke štěstí. Protože – jak sama píše – také ráda čte příběhy ostatních.
Musím přiznat, že těch 21 dní pro mě byla taková výzva. Už jen to, „zformulovat přání“… mě, pragmaticky založenou osobu, tady chce někdo přimět k tomu, NĚCO si přát, a ještě ke všemu si to zapisovat??? Jsem se asi už fakt pomátla…
Ale ono to opravdu jde, jak jsem zjistila. Člověk musí holt odpojit hlavu od toho každodenního kolotoče a nechat myšlenky jen tak na pohodu plynout…Jako všechno to potřebuje trénink.
Byla jsem opravdu překvapena asi 5 posledních dní, když jsem si v duchu za něco vynadala (tohle už se fakt musím konečně odnaučit), a později to přišlo v mailu od Vás jako úkol na dnešní den.
Jsem Vám moc vděčná za radu ohledně mého nadřízeného – musím říct, že jeho chování vůči mně se začíná měnit k lepšímu.
Anebo ty meditace – našla jsem jich pár na youtube díky Vašemu odkazu. Ale sluchátka…hm… někde jsem je přece měla, ne? Vrhla jsem se na skříňku, kde jsem je tušila. Opravdu jsem je tam po chvíli našla a jako bonus jsem skříňku hned zbavila věcí, které nejsou potřeba; a pak mi doslova padla do ruky knížka «The Law of Attraction», kterou jsem kdysi dostala od kamaráda, ale tenkrát jsem jí moc nerozuměla. Slíbila jsem si u cvičení zůstat, i když asi nebudu zapisovat každý den, protože přece všechny dny stojí za to žít!
Při těch cvičeních jsem si vybavila, že jsem si před spoustou let, když jsem poprvé odešla z domova, představovala, jak stojím doma u okna a dívám se na hory a krásnou louku, v klidu popíjím ranní kávu, mám se dobře a venku stojí velké bílé auto. A tento „obraz“ už jsem před pár lety v reálu zažila! Fakt! Musela jsem zpětně nahoru poděkovat. Naprosto ohromena, protože tohle jsem si přála před 20 lety, když jsem odešla s taškou z domova do neznáma, a pak před 10 lety jsem si to prožila.
Anebo jsem si přála „pít kávu s Adrianem“ – to je můj kolega z bývalé práce, s nímž jsem si dobře rozuměla. Tím, že jsem odešla, nenastala možnost se sejít na kávu, a tak jsem to nechala být. Asi po roce se mi ozval, že hledá místo, a jestli náhodou tam, kde jsem, někoho neshánějí. Sháněli a klaplo to. Takže teď spolu pijeme kávu skoro denně.
S přítelem jsme byli v malém bistru a bylo natřískáno. No bezva. U jídla stát teda fakt nesnáším. Vyslala jsem přání a dvě ženy nám udělaly místo. Díky!!!
Nebo jsem celé dopoledne přemýšlela, jak vyřešit problém, a tak jsem podle návodu požádala o znamení – a večer jsem uviděla v televizi odpověď. Pár vět, jak bych to mohla říct. Náhoda? Nevycházím z údivu, jak to vše úžasně funguje. Jsem šťastná, že mě náhoda dovedla k Vám.
Ráda čtu Vaše e-maily, je to někdy až k neuvěření, jak lidi reagují na RL a co potom zažívají. Těším se na „opravdickou“ knížku „7 kroků ke štěstí“… Je toho spousta, na co se těším. Jen to pole mi ještě moc nejde.
A Znovu-napojení bych taky moc chtěla… No vidíte…slibovala jsem, že můj e-mail bude mít hlavu a patu, ale teď si tím nejsem tak úplně jistá Jasně, že můžete použít, co se Vám bude hodit. Já si taky ráda čtu o druhých
Přeju Vám hezkou neděli a zdravím, Eva
Cílem úkolů přicházejících na e-mail je, abychom si svým myšlením zbytečně nekomplikovali život. Jestli se nám nedaří tak, jak bychom chtěli, je to jen tím, že jsme si to svým nastavením přitáhli.
Ale nevadí, protože to lze změnit. Zařídili jsme si to svým jednáním, protože jsme nevěděli, jak nepsané zákony fungují. Když ale víme, jak nepsané zákony fungují – můžeme s tím něco dělat a nemusíme se stávat obětí svých naučených rituálů. Ten, kdo má odvahu se podívat na zaběhnutý život jinýma očima, může dokázat neuvěřitelné změny, které nás nestojí vůbec nic, jen proměnu přemýšlení. Kdo takové štěstí nemá, zpravidla na to přichází až v momentě, kdy už bojuje s fyzickou nemocí. Pojďte si dát 21denní výzvu také…