Cesta do Peru 

Cesta do neznáma

Odjížděla jsem plná očekávání a dlouhým seznamem věcí, které jsem se přála dozvědět. Mé myšlenky byly naplněny otázkami, kterým jsem se chtěla ve změněném stavu vědomí věnovat. Přiznám se, že ani moje cesta nebyla beze strachu. Postupem času jsem si však uvědomila, že jsem se do toho nechala vtáhnout spíše rodinnými příslušníky. Namísto toho, abych naplno důvěřovala své intuici, jsem začala pochybovat, zda je správné cestovat s partou lidí, které znám pouhé 3 měsíce. Co kdyby se něco stalo? Co kdybych se v pralese ztratila a nikdo mě nenašel? Ceremonie bývají silné. Co kdyby se mi vrátila arachnofobie, které jsem se zbavila po Znovu-napojení? Tyto myšlenky mi způsobovaly úzkost, ale dnes už se jim jenom směju.

Přestože jsem původně svůj zarezervovaný pobyt zrušila, rychle jsem si uvědomila, že mé srdce touží po této zkušenosti. Po zrušení jsem začala každé ráno cítit smutek a stesk po neuskutečněné výpravě. Tak jsem se rozhodla svou rezervaci znovu obnovit.

Je fascinující, jak nám naše nitro často dává jasnější signály než rozum. I když cesta může být plná obav a pochybností, nakonec je důležité naslouchat svému srdci a důvěřovat svým instinktům.

Dieta

Příprava na dobrodružnou cestu do pralesa může být klíčová pro vaše zážitky z ceremonií. Zvláště pokud se vydáváte na duchovní cestu je důležité pečlivě se připravit. A to nejenom v mentálním smyslu, ale i fyzicky. Nechtěla jsem očistu vrchem a spodem absolvovat na místě a historky o tom, jak lidé zvracejí a mají průjmy, jsme si také podrobně nastudovala. 

Asi 16 dní před odjezdem jsem začala dodržovat specifickou stravu. Bylo mi doporučeno vynechat maso, alkohol, sýry a kávu, ale také dodržovat sexuální zdrženlivost. Ano, mohlo by to znít jako náročný režim, ale věřte mi, že to bylo opodstatněné. Důvodem byla snaha o očistu těla a jeho přípravu na intenzivní zážitky, které mě v Peru čekaly. 

Ale já jsem se rozhodla jít ještě dál. Přestože veganství není mým standardním jídelníčkem, rozhodla jsem se pro tuto dobu zkusit tento způsob stravování. Chtěla jsem ze sebe vytáhnout co nejvíce, abych byla plně připravená na vše, co mě čekalo.

A jak to dopadlo? Na začátku jsem byla trochu překvapená, že po takové době dodržování této diety jsem stále měla stejnou váhu. Začínala jsem postupně měnit jídelníček už 3 měsíce předem. Ale změna přišla až během samotného pobytu. V Peru jsem ztratila 6 kg a stále to jde dolu! A nejen to, začala jsem se cítit úžasně. S novým jídelníčkem mi přišla i nová energie. Já celoživotní masožravec žiju z ovoce. 

Prvních 10 dní bylo opravdu drsných, zejména vzhledem k mé závislosti na kávě. Abstinenci jsem měla spočítanou na hodiny. Ale pak se vše změnilo. Přesně po 10 dnech a 9 hodinách se to přehouplo do návalu energie. Dodnes nemám chuť na kávu, ale přesto se cítím plná energie. Byla to úžasná změna. A taky jsem přišla na to, že jíme převážně ze dvou důvodů. První důvod je z nudy nebo abychom potlačili stres. Druhý důvod je zvyk, protože jsme zvyklí jíst v určité hodiny. To bylo pro mě nové zjištění po příjezdu. Nepotřebujeme tolik jídla, protože se můžeme vyživovat energeticky. Možná to taky znáte. Když jste v dobré společnosti nebo při akci, která vás baví - všimněte si, že nemáte potřebu jíst...

Jak to probíhalo? 

Cesta do džungle byla náročná. Jeli jsme asi 8 hodin po místních komunikacích plných sesuvů. Přejížděli jsme Andy ve středním Peru, a na jednom místě jsme dosáhli výšky 4880 metrů nad mořem. Přestože únava byla znatelná, nadšení a očekávání nedovolilo, aby ovládla naši náladu. První dvě noci jsme strávili v luxusních hotelích, a děvčata neměla žádný problém. To přišlo až později. Bylo vtipné sledovat, jak některé ženy měly problém s adaptací na přírodu a cokoliv nového, ale po návratu jsou na FB největšími odborníky na osobní rozvoj. 

Na prvním obrázku vidíte naše šamany.

Pohled na Peru je hodně kontrastní, a záleží na tom, co chcete vidět. Lima je sice špinavé město, zejména předměstí, ale najdete zde i luxusní ulice a klimatizované obchody. Příroda však zcela jistě ohromuje. Lidé zde mají všechno takzvaně "na salámu", což znamená, že je nic nerozhází. Vůbec jim nevadí sedět v prachu a nepořádku na ulici, pouze pozorují. Je to chudá země.

A následoval vytoužený prales. Jako první mě překvapilo, že strach, který člověk prožívá, je silný pouze doma. Ale když jste tváří v tvář například pavoukovi, hned si uvědomíte, kolik máte času na nějakou reakci. V duchu jsem mu řekla, ať jde jinam, a on šel. Po těch ceremoniích strach mizí a máte pocit, že jste součástí přírody. Nějak víte, že vám tady nic neublíží. Taky jsem si dovolila jít v pralese bosá. Byl to nádherný pocit být propojená s tou energií země.

Každá ceremonie byla jiná. Jednou jsme meditovali v termálních pramenech - ano, čtete správně. Jiného dne jsem si udělala meditaci pod vodopádem a byla tam tak silná energie, že jsem jasně vnímala, jak se rozjela hadí síla. Bylo to nádherné a silné.

Jedna ceremonie byla hodně zvláštní. Najednou jsem pocítila obrovské světlo přes zavřené oči. Byla jsem zvědavá, a tak jsem je otevřela a uviděla jsem, jak na moji karimatku svítí měsíc. Vnímala jsem, jak mě něco táhne ven. Sedla jsem si a touha jít ven byla tak silná, že jsem odkráčela ve svitu měsíce na břeh řeky, abych se kochala pohledem na tu krásu. Sice ceremonie ještě probíhala, ale musela jsem si ten okamžik uchovat, a tak jsem ho i vyfotila. Všude nás doprovázeli domorodci a vyprávěli nám o různých stromech a k čemu se používají. Jednu dobu jsme byli poštípaní od takových malých mušek, a tak tento domorodec sáhl na jednu rostlinu, utrhl list, rozdrtil ho a všichni jsme si mazali štípance. Během chvilky se naše kůže krásně srovnala a přestala svědit. Je fajn, když chodíte v lese a víte, co na co použít.

Při jedné ceremonii jsem rychle vstoupila do rozšířeného stavu vědomí a pokládala jsem otázky. Na každou otázku jsem obdržela odpověď, která dávala smysl. Dokonce jsem po chvíli měla pocit, že se na nic nemusím ptát, protože všechno vím a je to jasné. U svého seznamu otázek jsem cítila zbytečnost. Nastal ve mně obrovský klid a možná to správné slovo je - smíření nebo uzemnění. Připadalo mi, jako bych vůbec nic nemusela, protože vše bylo již dané tím nejlepším způsobem a já to měla pouze prožívat...

Každý den jsem si zapisovala své pocity, protože nyní, kdy se k nim vracím, vidím, jak silné to bylo. Ten klid, ten obrovský klid, je tak nádherný, úplně jako před 10 lety po Znovu-napojení. Když se mnou šaman pracoval, bylo to překvapivě silné, že jsem neudržela své ruce pod kontrolou a musela jsem si na ně sednout. Vnímala jsem, jak pracuje s první čakrou, a pak šel na druhou a třetí. U srdce to otočil a znovu. Od srdce výš to bylo v pořádku...

Amazonie stojí za to vidět. Ale záleží na tom, co člověk očekává. Byla tam s námi dívčina, která už to nedávala. Spát na zemi a jíst tam, kde spí i slepice není pro každého. Ale když se člověk podívá na situaci jako na výzvu hned je na světě dobrodružství. Po návratu tato žena ihned na FB začala prezentovat svou transformaci. Škoda, že slova se liší od činů a to i přesto, že se přednášením živí. I o tom ten život je... 

Cestování lodí bylo také velmi zajímavé, i když často dlouhé. V Amazonii jsou tyto přejezdy prostě náročnější. Pokud chcete něco vidět nebo zažít, musíte překonat dlouhé vzdálenosti. Jednou jsme strávili na lodi i 10 hodin. 

Ceremonie u mě probíhaly poklidnou formou. Dokonce bych řekla, že ve vizích se mě několikrát snažily rozesmát. Párkrát jsem se smála nebo vyprskla smíchy. Jindy jsem uklízela bordel v hlavě. Tolik zbytečných informací tam bylo. Ale hlvavně mi bylo ukázáno, že existuje pole informací, kde je všechno. Máte prostě pocit, že na všechno znáte odpověď.

Druhý den jsem pokaždé zaznamenala ještě větší klid a uzemnění. Pocit, že je vše v pořádku. Není třeba si stát v cestě. Na některé otázky jsem dostala odpovědi takového charakteru, že už není důležité se tím zabývat. Ve změněném stavu vědomí dochází i k léčení ve všech rovinách.

Potěšilo mě, že mé poslání je přesně řečeno: osvětlovat hlavy. Tato vize se mi objevila mnohokrát. Čištění u mě probíhalo jednou, kdy mi bylo špatně od žaludku. To bylo všechno a žádné tragedie se nekonaly. Ještě teď po návratu vnímám, že se něco děje a stále to pracuje. Ale hlavně už jsem si ověřila, že mi rukama proudí ještě silnější energie nebo jsem více vnímavá. Cítím se prostě jinak...

 

Ptala jsem se na proces Znovu-napojení a krásně jsem viděla, jak se propojují energetická centra. Bylo to jako světelné čáry, které svítí a nakonec rozsvítí i hlavu. podobně jako žárovka. V rozšíreném stavu vědomí se těžko hledají slova. Něco procítíte a prostě to víte. Roznodně mi udělalo radost, že mi Aja potvrdila, že proces Znovu-napojení, který již 10let provádím je stále to nejlepší, co mohu klientům dát na to, aby se osvítili. 

Z mých rozhovorů s místními jsem usoudila, že šamanismus se obecně přeceňuje. Potvrdili mi to i průvodci, kteří lidi vozí do Peru již desítky let. Vyskytuje se mnoho podvodných šamanů nebo alkoholiků a dokonce se zaměřují na západní medicínu které víc věří a od turistu si berou léky, protože to je rychlejší. Poslední zbytky slušných šamanů, kteří něco umí je potřeba ještě využít než už nebude co předávat další generaci. 

V této době se diskutuje o tom, že by mohlo být oficiálně povoleno provádět terapie za pomoci různých látek do změněného stavu vědomí. Proč? Zkrátka psychologové zaznamenávají pozitivní výsledky!